Dva pohledy (Dos Miradas)
Dva pohledy (Dos Miradas), Španělsko 2007, scénář a režie Sergio Candel
Před několika dny jsem viděla jeden z mnoha filmů uváděných v rámci Queer filmového festivalu Mezipatra 2009, snímek Dva pohledy (Dos Miradas). Věřte, že ani dnes ještě nemám zážitek z něj úplně vstřebaný. Tento film měl být silným uměleckým zážitkem, oficiální popisek lákal na famózní herecké výkony a uhrančivou kameru, ale je otázkou, nakolik očekávání diváků v tomto směru naplnil.
Dlouhý záběr na spící ženu…
Dlouhý záběr na probouzející se ženu, dlouhý záběr na tutéž, tentokrát sprchující se ženu, dlouhý záběr na krajinu pouště Atacama na severu Chile…
Celý film je o dlouhých záběrech čehokoli. Podmanivá kamera vás pohltí, avšak po chvíli vás možná začne trochu znepokojovat. Poposedáváte na židli a nemůžete se dočkat nějakého slůvka či akce. Hlavními a vlastně jedinými postavami filmu jsou Laura a Sofia, dvě ženy, které nemohou žít spolu, ale ani bez sebe. Svádí vnitřní boj, cítí nejistotu z nevyrovnanosti jejich vztahu, a nejsou si jisté, zda chtějí milovat a být milovány. Nakonec jedna z nich druhou opouští a vydává se na cestu pouští sama s kufrem na kolečkách. Tato část filmu, společně se scénou, kdy se ji druhá protagonistka vydává hledat a nachází, patří k těm několika z mála hodně vtipným scénám celého snímku. Jinak se pobavíte snad jen při snídani, kdy každý jejich úkon, počínaje mícháním čaje, krájením jablka a kouřením cigarety konče, trvá neskutečně dlouhou dobu, ale chvilku možné divácké netrpělivosti vyváží opravdu humorný a herecky dokonalý dialog Laury a Sofíe.
V celém snímku se mluví jen velmi málo a celkově má velice pomalé tempo, takže kdo si potrpí na filmy plné “akce”, bude zklamán.
Když na plátně naskočily závěrečné titulky a ztemnělý sál se rozsvítil, viděla jsem kolem sebe nechápavé pohledy. I já nechápala, že film končí, když se v něm nic moc neudálo. Ale ano, událo, bylo v něm vše. Láska, nenávist, nejistota, opuštění i návrat. Příběh dvou žen na pokraji konce vztahu, které se nedokážou rozejít a z fatálně závislého vztahu odejít. Jen jsme zvyklí na větší přímočarost a spád, proto jsme hlavní myšlenku nepostřehli. Je mi líto, ale zdá se, že já a spolu se mnou mnoho dalších diváků jsme tento film nedocenili.
Desátý ročník festivalu Mezipatra probíhá od 23. do 31. října v Brně a od 2. do 8. listopadu v Praze.
Odkazy:
- Mezipatra
X. queer filmový festival MEZIPATRA pořádá STUD Brno, o.s.
návštěv za 3 měsíce: 2680
4. 11. 2009 v 11.14
podle mě nejhorší lesbí film všech dob.. snaha o realistickou kameru a la nový vlna 60. let, žádné napětí, špatné a málo uvěřitelné herecké výkony (hlavně u představitelky Laury), žádná zápletka (kromě telefonátu s kým? samotřejmě s mužem), nuda. reakci publika v Brně vyvolal jedině dialog o větrech.. kdyby tento film nevznikl, nic by se nestalo, nevyvolává totiž žádné otázky, emoce, nic.
29. 11. 2009 v 23.11
Ja teda nevim, ale podle me ten film byl o tom, ze to dve holky na dovoleny malicko prepiskly s chillskym vinem a huply na sebe. Rano to holt kazda videla jinak: jedna by si to dala znova a ta druha se proste lekla. To se stava celkem casto.
Me se ten film celkem libil, dlouhy pomaly filmy totiz nemusej byt o nicem a na druhy strane si kazdej film nemusi sahnout az na dno existence, ze jo? Myslim, ze clovek v zivote resi i vetsi prkotiny, nez ze se prave vyspal se svoji kamoskou a vlastne ani tak uplne nechtel a nebo vlastne chtel, ale co ted bude delat?
Co me ale dost celej film sralo, bylo celkem nevycvalany publikum. Kdyz se mi neco nelibi a nechci na to koukat, tak se seberu a du pryc a nerusim lidi okolo. Ukazat se, pokecat si a nalejt pivem se da i jinde.
A nejhorsi lesbickej film je bezkonkurencne Wave Babes, to vsem doporucuju, to se malokdy vidi…