Studená válka byla nahrazena střetem civilizací. Západní kultura dnes dělí svět na dvě sféry. Sféru demokracie a svobody a sféru despotismu a náboženského zanícení. Stejné je i islámské rozdělení na dar al-islam a dar al-harb: dům podřízení a dům války. Západní svět nazírá na svět z perspektivy hodnot, jejichž původ, význam a přirozené prostředí je jen jeho malou (i když dosti výraznou) částí. A jakmile začne tyto své hodnoty přenášet do míst, která jsou proti nim kulturně i zvykově důkladně naočkována, vzbudí to právě tu konfrontaci, které se dnes tak bojíme.

Některé zdroje naznačují, že západní společnost ztratila směr a postrádá morálku i ducha, kteří by jí umožnili ubránit se teroristických hrozbám. Avšak měli bychom se spíše zamyslet nad skutečností, co opravdu drží západní společnost pohromadě. Nejčastější odpovědí je svoboda. Uvědomme si však, že svoboda znamená emancipaci od omezení, včetně těch omezení, která jsou nezbytná, aby civilizace přetrvala. Jestliže civilizace je to jediné, co může Západ islámskému světu nabídnout, pak je to civilizace náchylná k tomu, zničit sama sebe. Navíc pokud bude Západ svobodu okázale předvádět islámskému světu, tváří v tvář náboženským zákonům, jde o akt agrese, který volá po odplatě ze strany těch, jejichž zbožnost uráží. Nemusíme s jejich náboženstvím souhlasit, ale musíme ho respektovat.

Islámská civilizace je založena na posvátném textu, který nesmí být nikdy změněn. Jde o podřízenou společnost. Slova jako islam, salm, salaam (podřízení, mír, bezpečí) jsou odvozena od slova salima (být v bezpečí, jehož odvozený význam však je také vzdát se). Muslim je člověk, který se vzdal svobody, aby získal bezpečí. Tato společnost a její vize je tak naprosto odlišná od všeho, co převládlo v západní Evropě či Americe. I západní společnost vzešla z náboženství a posvátného textu. Ale v průběhu vývoje na náboženství i posvátný text zapomněla. „Jistoty“ nahradila otevřenou diskuzí, pokusem a omylem a všudypřítomnou pochybností.

Na základě tohoto popisu vývoje může být zarážející, že zatímco Západ je v relativní rovnováze, islámská civilizace je drásána konflikty. Svoboda, která je na Západě samozřejmostí, je v islámských zemích neslýchaná. A zatímco ze Západu nikdo neutíká, 70% světových utečenců jsou muslimové prchající před náboženskou doktrínou. Ovšem ještě více zarážející je skutečnost, že jakmile se tito muslimové usadí na Západě, mnozí začnou brzy západní společnost nenávidět. Chtějí se jí pomstít. Chtějí ji zničit. A nejpodivnější je, že tito muslimové vychovají děti, které, přestože se na Západě narodily, tuto společnost také nenávidí a touží po jejím zničení.

Můžeme svalit vinu na islám. Můžeme si myslet, že jde o zastaralý text, který nemá v dnešní době místo. Ale nemůžeme přece vinit islám za to, že odmítá západní koncepce, když Západ stejně tak odmítá ideje, na nichž je založen islám.

Konflikt s islámem je podněcován slábnutím vize a ztrátou politické loajality západní civilizace. Svět není rozdělen na dva protikladné tábory. Jen islám je dnes snad nejvýraznější alternativou západní společnosti. S jejími úspěchy i selháním. V dnešní době selhání převažují, což je zdrojem současného nebezpečí. Neboť selhání již není lokálním problémem, ale roznáší břemeno odporu po celém světě.

Doporučuji literaturu:
Huntington Samuel, Střet civilizací, Praha 2001.
Scruton Roger, Západ a ti druzí, Brno 2007.

Rubrika Různé.
Ští­tky: náboženství, politika

Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.