Kniha Michaela Moora Hloupí bílí muži velmi originálním způsobem poukazuje na ekologické problémy a to nejen ve Spojených státech. Michael Moore jako spisovatel, režisér a především volič si nebere servítky s nikým a jeho silné kritice neujde ani americký prezident Bush. Ve své knize poukazuje na politické, rasistické, vzdělávací či ekologické problémy. Nebojí se ani obrátit proti Američanům jako národu. Je například toho názoru, že národ, který nejen chrlí negramotné studenty, a ještě k tomu sám zůstává nevzdělaný a hloupý, by neměl řídit svět. Alespoň dokud většina obyvatel nedokáže na mapě najít Kosovo (nebo kteroukoli jinou zemi, kterou bombarduje).

V kapitole Pěkná planeta, ale doma nikdo se Moore zabývá především ekologickou problematikou a snaží se poukázat na to, že každý, i on sám, máme podíl na stavu naší přírody. Poznamenává, že každý člověk je jakási chodící ekologická noční můra. Moore probírá činnosti, jimiž i obyčejný člověk zahlcuje klima zplodinami, např. jízda autem, používání klimatizace a všech ostatních freonů, plýtvání energií… Také na případu firmy Pepsi ukazuje blamáž recyklace.

V polovině devadesátých let ekologičtí aktivisté v Indii zjistili, že firma Pepsi u nich v zemi vytváří komplikovaný problém s likvidací láhví. Použité láhve, které se vytřídily ve Spojených státech, se posílaly do Indie k recyklaci na nové Pepsi láhve a další plastové obaly. Ale jeden z manažerů továrny, kde se většina tohoto odpadu skladovala, přiznal, že velká část se ve skutečnosti vůbec nerecykluje.

A my všichni blaženě plujeme životem v důvěře, že zlepšujeme životní prostředí „recyklací“. Vždyť se nám to vyjevuje případ po případu před očima. Žádná recyklace se často neprovádí. Podvádějí nás. A tak Michael Moore přestal recyklovat. Dospěl k závěru, že když recykloval, ve skutečnosti se jen zbavoval odpovědnosti. Dokud všichni vykonáváme svou drobnou povinnost třídění papíru, skla a kovů, nechce se od nás pro záchranu planety Země už nic jiného.

Ano, je to velmi charakteristická lidská vlastnost, že člověk přesunuje svou odpovědnost na někoho jiného. Možná je to leností, možná neschopností. Každopádně přesunutí odpovědnosti nic neřeší. Dnes jsme se ocitli v situaci, kdy dále otálet může být velmi nebezpečné. Pokud se člověk nezačne co nejdříve zaobírat přírodou kolem sebe, brzy mu nic nezbude. I když začneme se „záchrannými pracemi“ hned teď, bude to trvat desítky let a stejně se nikdy naše klima nedostane do původního stavu. Ale my dnes, tady a teď máme jedinečnou možnost ukázat, že nejsme sobečtí diktátoři a chceme udržet naši planetu v takovém stavu, aby ji mohly obývat další a další generace beze strachu o své zdraví.

Přestaňme poslouchat plané sliby bojujících politických stran, které udělají vše proto, jen aby se nám zalíbily, a chtějme vidět činy. Chtějme po ekonomech a politicích, aby nám ukázali činy, které zvýší nejen náš ekonomický statut, ale které hlavně a především pomohou zachránit ekologickou situaci, jež se za našeho každodenního přičinění neustále zhoršuje. Ekonomové a politici nám mohou přidat o trochu více financí do našich peněženek, mohou přivést na trh nové a nové prostředky, jež si budeme moci pořídit, ale pokud to nebudeme všichni tvrdě požadovat, nikdy se nebudou snažit uchovat přírodu natolik, aby se v ní dalo plnohodnotně žít. Musíme pamatovat i na další generace, tahle planeta nepatří jen nám.

Ráda bych použila na závěr jednu Moorovu citaci z knihy Hloupí bílí muži, na které ukazuje, že přírodu nelze „přeblafnout“. Mluví zde o Kalifornii, snu, nejen, většiny Američanů.

„To je stát, kde je ekologická spoušť všude, kam se vrtnete. Když tento „zlatý stát“ zrovna nepustoší zemětřesení, spalují ho nezvládnutelné požáry. A co nezlikvidují požáry, dokonají sesuvy půdy. Když zrovna nemají katastrofální sucho, řádí tam El Niňo, La Niňa nebo El Loco. Západní pobřeží je pro lidi šílené místo; jsem přesvědčen, že příroda to tam pro lidi nikdy neplánovala. Není to tam ekologicky uzpůsobené k životu. Ať položíte na poušť, kolik travnatých drnů chcete, anebo odčerpáte, kolik vody chcete, z řeky Colorado o tisíc mil dál, matku přírodu neoblafnete - a když se o to pokusíte, tak se zatraceně naštve.“

Michael Moore, Hloupí bílí muži. Přeložila Gita Zbavitelová. Euromedia Group - Knižní klub, Praha 2004.

Rubrika knihy.
Ští­tky: knihy, politika

Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.