Svoboda versus loajalita
Současná společnost se svým megalomanstvím (nejvyšší budovy, nejrychlejší auta, lodě, letadla, největší ponorky, nejúčinnější zbraně, nejsilnější armáda, …) nejvíce přispívá ke globálnímu oteplování. Energie máme ještě tolik, že si s její pomocí můžeme naše klima klidně uvařit. Proč bychom si tedy zeměkouli třeba neusmažili, když na to máme?
Země, ve které žijeme, nás zahltila prostředky. Prostředky jež můžeme využívat, pokud na to máme, a prostředky, které využívají všichni ostatní. Dala nám tím jakýsi relativní pocit, že něco máme, něco umíme, něco kontrolujeme, že jsme pány vlastního života. Je tady ale jeden malý problém. Za to, že společnost osvobodila lidi od teoretického nedostatku, vyžaduje jejich bezpodmínečnou konformitu ve všech podstatných věcech.
Očekává se od nás loajalita společnosti, která nám zabíjí přírodu. Systém, v němž žijeme, nám může blahobyt poskytovat nebo zatím jen slibovat. Avšak stále drží člověka v šachu úžasným slovem svoboda. Měli bychom si uvědomit, že čím více konzumujeme, tím více jsme závislí na společnosti, jež si s námi může dělat, co se jí zlíbí. Naše svoboda v konzumu se obrátí proti nám, aby nás omezila ve skutečném životě.
A za druhé si musíme uvědomit, že za naši prosperitu, za náš blahobyt platí příroda. Měli bychom se co nejdříve rozmyslet a dospět k závěru, zda je pro nás důležitější zdánlivý blahobyt, ve kterém žijeme, nebo strádající příroda, jež nám život umožňuje. Strádající příroda nám nyní dává ještě jednu, a zdá se, že poslední šanci stát se opět svobodnými. Lidé ve vyspělých zemích mají nyní vzácnou možnost otestovat skutečnou míru své vyspělosti a svobody.
Současná společnost se svým megalomanstvím (nejvyšší budovy, nejrychlejší auta, lodě, letadla, největší ponorky, nejúčinnější zbraně, nejsilnější armáda, …) nejvíce přispívá ke globálnímu oteplování. Energie máme ještě tolik, že si s její pomocí můžeme naše klima klidně uvařit. Proč bychom si tedy zeměkouli třeba neusmažili, když na to máme? Proč bychom měli něčím šetřit, když toho máme dostatek? Člověk není, ve svém soutěžení sám se sebou, ochoten, možná ani toho není schopen, ohlížet se na nikoho jiného.
Musíme si uvědomit, že naše planeta má, díky lidskému životu na ní, jeden velký problém. A tím je omezená schopnost naší planety absorbovat zplodiny ekonomického růstu. „Národní zájmy“ v minulosti nesčetněkrát posloužily ke zdůvodnění drancování přírody ve válkách mezi státy a jejich koalicemi. Tytéž „národní zájmy“ však nebyly zatím zapojeny do úsilí o uchování zbytků přírody jinak, než zcela okrajově. Nejhorší na tom asi je, že národní vlády tak činí kvůli nám, kvůli svým voličům. Voliči se jistě více zalíbí, když jeho vláda bude podporovat jeho zemi v globálním boji, čímž teoreticky upřednostní jeho zájmy, před všemi ostatními.
Avšak měli bychom si uvědomit, že většina z toho jsou pouze plané sliby, které jsou účinné jako zbraň pouze v neustálé válce mezi politickými stranami. Ekologická problematika v této válce je také jednou ze zbraní, bohužel ještě se jí nikdo po boji nezabýval. Národní zájmy jsou sice pěkná věc, ale ne za každou cenu. Nežijeme na téhle planetě sami a příroda nepatří jen nám, i když je na našem území. Nemůžeme si libovolně přivlastňovat něco, co nám nepatří. Naopak bychom se konečně měli přestat bát podívat se ekologické problematice do očí. Sama se nevyřeší.
návštěv za 3 měsíce: 2330
