Člověk přírodu podřizuje svému vysokému, ale bohužel jen krátkodobému zisku. Politici a ekonomové jsou krátkozrací lidé. Nedokáží se podívat dál do budoucnosti. Nezajímá je, jakou přírodu zdědí další generace, zajímá je jen současný zisk. Z toho vyplývá, že naprosto všechny průmyslové společnosti žijí na úkor budoucích generací.

Žijeme v konzumní společnosti, jež nás dohnala do stavu, kdy jsme nuceni uspokojovat potřeby, které vznikly v důsledku neustálého ekonomického růstu, potřeby, které vznikly v důsledku devastace přírody. Jsou to potřeby, které člověku nahrazují minulé ztráty. Byly vytvořeny postupným rozvojem a nutností nahradit napáchané škody, něco jako berle pro člověka, který se sám zchromil.

A pak máme potřeby, které jsou dennodenně uměle vyvolávány reklamou. Jejím úkolem je přesvědčit konzumenta, jež má všeho dostatek, že potřebuje další a další produkty. Musí člověku ukázat, co vše mu uniká mezi prsty, co vše by mohl mít, kdyby chtěl. A konzument chce. Chce vždy všechno, chce mít to, co mají ostatní, plus něco navíc. Pro každý produkt, ať už je jakkoli zbytečný, se najde konzument. A ne jeden.

Výsledkem tohoto reklamního snažení pak je, že průměrný Američan dnes zkonzumuje zhruba tolik jídla, jako dvacet Číňanů. Vyspělé země vychovaly své občany tak, že jejich charakter je živnou půdou pro stále nové potřeby. Stačí natáhnout ruku, někdo po ní vždycky chňapne. Můžeme tuto skutečnost omlouvat faktem, že člověk v dnešní společnosti ani nemá jinou možnost, jak se chovat. A tohle je asi chyba. Člověk by se neměl jen tak lehce podřizovat tomu všemu, co je mu nabízeno. Měl by se umět postavit problematice čelem a říci si: „Tohle nepotřebuji!”

Lidé sice byli vytrženi z ideálního soužití s přírodou, byli vrženi do společnosti, která je spíše zdánlivá a vyznačuje se faktickou samotou jedince v neosobní logice norem a předpisů. Na nás pak je, zda se přikloníme k modelu, že by člověk měl spíše preferovat hlubší postoj být před plytkým postojem mít. Můžeme se ptát, proč by měl člověk chtít neustále něco kontrolovat? Proč člověk potřebuje neustále cítit nad něčím svou moc? Proč potřebuje každý být svým malým diktátorem? Vždyť jsou tu i jednotlivci, jež se dokáží postavit centralizované společnosti. Je jich málo, ale jsou.

A na tohle je většina lidí příliš pohodlná a zhýčkaná svým konzumem. Nechtějí ztratit svou zdánlivou kontrolu. Je snadnější nechat sebou manipulovat a nepřipouštět si to. Ale opravdu chceme nesmyslně omlouvat lidskou chamtivost a touhu stát se tím nejlepším? Měli bychom si uvědomit, že čím více konzumujeme, tím více se podřizujeme centralizovanému kolosu.

Rubrika Různé, společnost.
Ští­tky: ekonomie, společnost

Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.