Hodiny, čas který plyne a obklopuje nás. Hodiny byl původní název knihy Virginie Woolf, kterou dnes známe pod názvem Paní Dallowayová (Mrs Dalloway). Tento název nevybral Michael Cunningham náhodně. Nejenom název Hodiny, ale celý děj knihy odkazují k dílu Virginie Woolf, k jejímu životu. Cunningham toto dílo jistým způsobem věnoval oslavě Virginie Woolf. Nejen jako spisovatelce, ale i jako ženě.

Kniha se skládá ze tří příběhů. První příběh se týká samotné Virginie Woolf a odehrává se v Anglii v době, kdy Virginia píše svůj román Paní Dalloway. Druhý příběh je z počátku padesátých let, odehrává se v Los Angeles a hlavní hrdinkou je náruživá čtenářka Laura Brown. Poslední, třetí, příběh se odehrává v New Yorku na konci dvacátého století a hlavní postavou je lesbická majitelka malého nakladatelství Clarissa, jež bývá nazývána paní Dalloway, neboť jejím životním osudem je okouzlovat a mít v životě úspěch, jako je to u hrdinky Virginie Woolf.

Hned v počátku knihy můžeme vidět, že nejde o tři samostatné příběhy. Den Virginie Woolf začíná psaním prvních vět románu, kdy popisuje, jak jde paní Dalloway nakupovat květiny. Den Laury Brown začíná čtením prvních vět stejnojmenné knihy a den Clarissy začíná nakupováním květin. Hlavním motivem knihy, tedy všech tří příběhů, je pojetí a smysl sebevraždy, stejně tak pojetí a smysl plynutí času a života.

Sebevražda jako řešení bezvýchodné situace je předložena v každém příběhu. Jak všichni víme, Virginia Woolf jednoho dne roku 1941 opravdu svůj život ukončila sebevraždou, utopila se. Laura sama se pokusí o sebevraždu, neboť se snaží utéci před neutěšenou budoucností a Clarissa je svědkem sebevraždy svého přítele Richarda, který trpí nemocí AIDS v rozvinutém stádiu, skočí z okna.

Virginia brala sebevraždu jako součást každodenního života, alespoň svého vnitřního života. Snažila se ve svém literárním díle zviditelnit úplnost lidského vnímání a uvažování i za cenu toho, že je to pro ni cesta k šílenství. Virginia prchá před každodenností a to se jí povede až teprve v okamžiku její smrti. Teprve pod vodní hladinou dokáže vnímat vše to, co v životě hledala a chtěla podat svým čtenářům. Osvobozuje se z obyčejného života a stává se nedílnou součástí skutečnosti, která ji doteď pouze obklopovala a Virginia jí nemohla dosáhnout.

Laura je ženou v domácnosti. Snaží se udělat šťastným svého muže, svého syna i druhé ještě nenarozené dítě. Ale sama šťastná není. Laura přemítá nad tím, že by si vzala prášky na spaní a opustila tento svět. Opustila realitu, kde neustále něco musí dokazovat, o něco usilovat. Její úlohou, jako ženy v domácnosti, je stát po boku svému muži, starat se o domácnost a jejich synka Richieho. Tato zodpovědnost ji však ubíjí, stejně jako Virginii ubíjí její vnitřní hlasy. Lauřino přemítání nad sebevraždou není útěk před životem, je to útěk od něčeho, co ji neuspokojuje, něčeho, co pro ni nemá smysl. Sebevraždu nakonec nespáchá, naopak získá odvahu a odhodlání odejít od rodiny a začít nový život. Proč? Protože na rozdíl od Virginie může. Může utéci od něčeho, co ji ubíjí. Virginie před svými hlasy utéci nemohla, mohla se pouze zabít.

Richardova smrt nám může přijít nejsmysluplnější. Byl nevyléčitelně nemocen a před sebou již neměl žádnou naději, žádnou radost. Pouze trpěl. A tak zkrátil své utrpení. Avšak když se podíváme na Richardův život trochu podrobněji, zjistíme, že toto vysvětlení není to správné. Richard jako básník chtěl ve svém životě něčeho dosáhnout, chtěl činit lidi šťastnými. Jeho nemoc jej nevyhnala na parapet okna a nedonutila ho skočit dolů. Richard se chce svým činem někomu zapsat nesmazatelně do paměti. Nejde o vzdor, naopak Richard tímto uzavírá kapitolu své lásky ke Clarisse, se kterou byli v mládí milenci a Clarissa po tomto činu může uzavřít jednu kapitolu svého života a jít zase dál.

Mohlo by se na první pohled zdát, že jde o knihu plnou zoufalství a beznaděje, ale pokud člověk opravdu pochopí činy, myšlení a pocity hlavních postav, najde v jejich jednání smysl. Smrt je jasnou součástí našich životů a po přečtení této knihy si o to více budeme všichni vážit hodin, v nichž jsme absolutně šťastní, i když jejich množství v záplavě všech ostatních hodin není převeliké. Ale pro tyto prchavé okamžiky nám, stejně jako Clarisse a Lauře, stojí za to žít.

CUNNINGHAM M. Hodiny. Přeložil Miroslav Jindra, vydalo nakladatelství Euromedia pod značkou Odeon, Praha 2002.

Kniha byla velmi úspěšně zfilmována Stephenem Holdenem, doplněna hudbou Philipa Glasse a v hlavních rolích se představili Nicole Kidman jako Virginie, Julianne Moore jako Laura, Meryl Streep jako Clarissa a Ed Harris jako Richard.

Rubrika filmy, knihy, lidé.
Ští­tky: Cunningham, próza, Woolf

Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál.
Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.