Pederastie – Láska a morálka kdysi – část 3.
Typů milovníků (erastés) je několik. Ideální, alespoň podle Platona, touží a žádá po svém miláčku (erómenos) pouze krásu a lásku ctnosti. Ani Platon však nevylučuje, že by tento erastés nemohl po svém erómenovi sexuálně toužit.
Platon vidí lásku jako „touhu po trvalém dobru“. Oproti tomu vrcholem milování, myslíme vrcholem erotické touhy, je podle něj nesmrtelnost. Jedním ze způsobů jak dosáhnout nesmrtelnosti je fyzická reprodukce. Ovšem jak již víme, tu Platon odsoudil jako „něco, co je proti přírodě“, když se heterosexuální styk provádí jako u zvířat.
Oproti tomu vznešený způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti, vidí Platon v „duševních plodech“ – ctnostech, básních či zákonech. Duševní plody jsou podle Platona nesmrtelnější a dokonalejší než ty fyzické – potomci. Duševními plody může člověk totiž dosáhnout nesmrtelnosti duše. Tedy jakéhosi pomyslného vrcholu nesmrtelnosti.
Platon sám převrací aktivní a pasivní role milovníka a miláčka. Podle běžného chápání byl tím aktivním vždy milovník. Dvořil se svému vyvolenému, zahrnoval jej dárky a čekal, zda ten jeho obdiv přijme a podvolí se jeho touze. Platon však tyto role obrátil. Miláček se podle něj stává aktivním, protože milovník je pasivní a vyčkává. Platon totiž v milovníku vidí erotického vychovatele v lásce. Ten má v miláčkovi vzbudit touhu, avšak sexuálně nereagovat. Toto chování má miláčky přivést k pravému chápání lásky.
Pausanias, jeden ze spolukomentátorů Platonova Symposionu, je přesvědčen, že miláček má povinnost za jistých podmínek sexuální touhu svého milovníka uspokojit. Tedy můžeme shrnout, že honba za sexuálním uspokojením je neodmyslitelná i u milovníků, kteří u svých miláčku milují více duši než-li tělo.
Pederastie – Láska a morálka kdysi - část 1.
Pederastie – Láska a morálka kdysi - část 2.
návštěv za 3 měsíce: 2330
