Pederastie – Láska a morálka kdysi - část 2.
Heterosexuální styk je proti přírodě. O této skutečnosti se můžeme dočíst v Platonově dialogu Faidros. Často tato pasáž, ve které se tento názor vyskytuje, bývá mylně interpretována, jako že homosexualita je proti přírodě, ale toto při důkladné analýze textu vědci vyvrátili a naopak aplikovali na heterosexuální styky. Musíme připustit, že Platon měl na mysli čistě zvířecí způsob provádění heterosexuálního styku, čili že se jedinec chce pářit a plodit děti.
Pokud jde o heterosexuální vztah, je Platon přesvědčen, že jedinci, kteří nalézají rozkoš v páření a plození dětí, jsou svým způsobem zkaženi, nejde jim o krásu a jejich rozkoš je proti přírodě. Neboť věří, že pokud jde o lásku homosexuální, v jeho případě o pederastii, že při tomto styku nejde pouze o fyzično a rozkoš, ale to hlavní, na čem je tento vztah stavěn, je láska duševní.
Pederastie je láska mezi starším milovníkem (erastés) a mladším miláčkem (erómenos, paidikos). Miláček si chce přátelstvím se starším mužem zajistit ctnost a moudrost a na oplátku za to je ochoten nabídnout svému milovníku jakoukoli službu či laskavost. Tedy jde o směnu krásy fyzické za krásu ctnosti.
Někteří autoři rozlišují mezi pederastií a homosexualitou, neboť se domnívají, že pederastie se týkala mužů jen v určitém věkovém období, kdy nejprve působili jako miláčci a v pozdějším věku jako milovníci, přičemž prakticky po celou dobu měli doma manželku, se kterou udržovali styk. Kdežto homosexualitou myslí vyhledávání vztahů se stejným pohlavním během celého života jedince.
Dále se někteří vědci zabývají rozdílem mezi klasickou řeckou pederastií a Platonovou vznešenou láskou. Zatímco první usiluje o sexuální uspokojení, v Platonově pojetí je sexuální styk nepřijatelný. Slovy Sokrata Platon vyzdvihuje lásku duševní nad lásku tělesnou, ale i o té tělesné hovoří s respektem a pochopením. Neodsuzuje. Což je vlastnost nadmíru chvályhodná.
Pederastie – Láska a morálka kdysi - část 1.
Pederastie – Láska a morálka kdysi - část 3.
návštěv za 3 měsíce: 2361
7. 6. 2008 v 12.17
Inu, to je odvazna interpretace Platona.
Heterosexualita je protiprirozena. Pak by prirozene bylo to, co by behem sta let vedlo k tomu, ze priroda z vetsi casti prestane vubec existovat. Takze prirozene je speni k zahube a sebezniceni. To vsechno autorka rekla, jenom si toho nebyla vedoma. Je uzasne, k jakym absurditam az lze dojit, potrebuje-li se clovek vyrovnat s vnitrni moralni nejistotou. Zda se, ze si autorka dosud neni sama niterne jista, zda to, cim je, neni spatne, takze se tomu brani tak, ze za spatne prohlasi naopak to vetsinove venku. To je nicmene velika srabarna.
Proti pripadnym pausalizujicim odsudkum namirenym proti nutnosti se zamyslet predem podotykam, ze co si delaji lidi libovolneho pohlavi v libovolnem poctu za zavrenymi dvermi je ciste jejich vec a s krestanskou moralkou jsem se v techto vecech rozesel jiz na prahu adolescence. Takze zadna homofobie, devcata. Zato heterofobie je tu habadej.
A ja naopak myslim, ze sebezachova, prosazeni rodu a rozmnozeni jsou ta vubec nejniterneji prirozena vec na svete.
8. 6. 2008 v 12.33
Ano, i odvážná interpreatce je interpretace. A nejde ani tak o interpretaci jako o to, čemu Platon věřil a k čemu se obracel. Pokud byste pozorně četl nejen Platona ale i mé texty, pak byste se dočetl, že Platon heterosexuální svazky ze života nevylučoval, protože věděl, že jsou součástí společnosti. Ale pravou krásu a lásku nacházel pouze ve svazcích pederastických.
A já jako autorka jsem zde nevyslovovala vlastní názor, pouze interpretovala texty ze 4. stol. př. n.l. Nemám potřebu se tímto způsobem vyrovnávat s vlastní vnitřní morální nejistotou, jak píšete, protože byste se divil, ale já vyrovnaná jsem. Jsem vyrovnaná natolik, že dokáži interpretovat Platona, aniž bych u toho někoho odsuzovala.
Já si naopak myslím, že “srabárna” je sebezáchova a prosazení rodu za každou cenu.